Zástavní právo

Zástavní právo (§152–174 ObčZ, §117a ObchZ) umožňuje věřiteli uspokojit své pohledávky z předmětu zástavy, pokud dlužník nesplní svoji platební nebo jinou povinnost. Zástavní věřitel nemá právo "dělat si se zástavou co chce", zástava mu nemůže taktéž „propadnout“. Zástavní věřitel má právo na uspokojení své pohledávky ze zpeněžení zástavy. Prodej zástavy např. ve veřejné dražbě nenastává automaticky, musí jej navrhnout zástavní věřitel. Zástavní právo nevzniká uzavřením samotné smlouvy, ale až pravomocným rozhodnutím katastrálního úřadu o povolení vkladu do katastru nemovitostí.

Odevzdání movité věci zástavnímu věřiteli může být nahrazeno předáním věci do úschovy nebo skladováním u třetí osoby. Místo odevzdání věci vzniká zástavní právo k movitým věcem také jeho vyznačením v listině, která osvědčuje vlastnictví věci a bez které nelze s věcí nakládat nebo ji používat, anebo viditelným označením na movité věci. Význam zástavního práva jako zajišťovacího prostředku násobí i výhodnější postavení zástavního věřitele v konkurzním řízení. Zástavní věřitel se v něm stává odděleným věřitelem, jehož pohledávka je uspokojena z výtěžku zpeněžení zastavené věci.

Další alternativy zajištění pohledávek.