Zadržovací právo

Zadržovací právo (§ 175 ObčZ) umožňuje věřiteli, aby zadržel movitou věc, jejímž vlastníkem je dlužník, za účelem zajištění své splatné peněžní pohledávky. Pohledávka může být před splatnosti jen v případě, kdy je na dlužníka prohlášen konkurs nebo je při výkonu rozhodnutí zjištěna platební neschopnost dlužníka. Movitou věc musí mít věřitel ve svém držení na základě právního titulu, např. danou věc opravoval nebo dopravoval. Movitou věc tedy dlužník nesmí odejmout svémocně nebo použitím lsti.

Zadržovací právo věřitel neuplatňuje smluvně, ale faktickým zadržením věci na základě zákona. Jde tedy o jednostranný úkon věřitele, k němuž se nevyžaduje ani předchozí výzva dlužníka, aby splnil svůj závazek, ani poskytnutí náhradní lhůty pro splnění. Věřitel ale musí bezodkladně vyrozumět dlužníka o zadržení věci a o důvodech, které k zadržení vedly. Forma vyrozumění sice není zákonem předepsána, ale důrazně doporučujeme písemnou formu.

Zadržovanou věc nesmí věřitel užívat nedohodne-li se s dlužníkem jinak. Věřitel nesmí zadrženou věc sám prodat. Má pouze právo, aby mu při výkonu rozhodnutí soudu o prodeji předmětné věci byla dána přednost před ostatními věřiteli.

Zajištění je vhodné doplnit monitorováním platební morálky odběratelů.