Směnka

Směnka (zákon č. 191/1950 Sb. ) je cenný papír, převoditelný rubopisem. Obsahuje bezpodmínečný závazek dlužníka sepsaný v přesně stanovené formě, který dává majiteli směnky nesporné právo žádat ve stanovenou dobu zaplacení peněžní částky uvedené ve směnce. Uplatnění nároků ze směnky je vázáno na její držbu a předložení. Zaplacení směnečné sumy nesmí být podmíněno splněním jakékoliv podmínky. Soudy i u nás se směnkou pracují velice rychle. Je nutné, aby byla směnka kryta. Jako zabezpečení je vhodné, aby za směnku ručil třetí subjekt (AVAL). Od směnky nelze odstoupit.

V závislosti na tom, zda se k zaplacení zavazuje přímo výstavce směnky nebo zda tak přikazuje učinit osobě třetí, rozlišují se dva základní druhy směnek, a to směnka vlastní a směnka cizí. Datosměnka označuje směnku splatnou určitý čas po jejím vystavení. Směnka může být použita k zajištění pohledávky např. v podobě blankosměnky. Blankosměnka je zpravidla vystavována s chybějící směnečnou sumou a datem splatnosti. Součástí blankosměnky bývá tzv. směnečné prohlášení, ve kterém je uvedeno, komu, kým a kdy je blankosměnka předávána a rovněž za jakých podmínek smí být vyplněna a předložena k placení.

Zajištění je ideální doplnit kontrolou platební morálky odběratelů.